VÝSKYT PŘíJMENÍ RAŠEK V NEJSTARŠÍCH DOBÁCH

Naopak příjmení Rassek (Dnes Rašek) už se objevuje roku 1380 mezi pány z růže a to v nekrologiu kláštera menších bratří jenž byl Rožmberkama založen a ikdyž měli i tady s nima co zadostiučinění, to jak skrze landštejnského pána Litolda na Vožici z rodu růže, tak i vedlejší Zhoř a Velký Voldřichov, jenž Rožmberkům patřili a pod Milčínské panství přináležející odkud byly odeslány úroky na hrad Choustník kde je úředníci zaevidovali do sešitů. Dochovala se pár svědectví z 15. století - zmínky z roku 1454, 28. Sept.:

Mikeš z Velikeho Oldřichowa, člověk páně z Rosenberka, vyznal řka: Otec moj nebožčík byl rychtářem v Řevníčově na tom zboží, když sme tu bydleli, a vyběral tu v Řevníčově plat i v Daměnicích, Pravěticích i v Podolí, a ten plat dával faráři tu v Ožici (Mladé Vožici) a častokrát i mne posielal k těm lidem, aby úrok nesli, když toho čas přišel.

Havel ze Staré Vožice: Rodil jsem se v té vésce v Řevníčově, kteráž slušie k Vožickému záduší a to mi dobře svědomo, že úrok placen jest z Pravětic, Daměnic a z Podolé faráři Kobylému Ďáblovi za živnosti krále Václava až do kněze Racka (Raczek, Raček), kterýž tu přebyl chvíli a za toho zmatek stal se v tom platu.

Tuoma z Miličína: To mi svědomo, neb jsem rodem v Vožici, že kněz Chval Vyšehradský kanovník měl dvě faře, v Vožici jednu a v Chotovinách druhú; a po něm byl farářem v Vožici Petr Kobylý Ďábel  za krále Václava (IV.) živnosti 9 neb 10 let; a ti faráři požívali toho platu i drželi v Daměnicích a jinde bez překážky.

Jan z Nasevrk: Ten plat v Daměnicích, Pravěticích a v Podolí vždycky byl jest kněžský a slušal k faře vožické od starodávna, za krále Václava tak což já pomnieti mohu. A toho platu kněžie požívali, až i Táboři se toho zmocnili, jakožto i jiných platóv kněžských. A když Táboróm moc odnjata, tehdy kněžie zase se v ten plat uvázali a drželi až do kněze Racka, kterýž tu farářem byl. A ten Racek když vdal sestru za Otrada, mluvil jest ke mě řka: Postúpilť jsem toho platu nynie tu v Pravěticích Otradovi, aby požíval dotud, dokudž jsem toho v držení.

Havel z Bukové: Jest tomu viece než padesát let, jakž ten plat v Pravěticích, Daměnicích a v Podolí kúpen jest knězem Chvalem farářem k té faře do Vožice. Po něm bylo farářóv několik, až i kněz Petr Kobylý Ďábel byl, a toho platu požívali bez překážky, až do kněze Racka, kterýžto v Podolí a v Daměnicích ten plat dal Otradovi, proto že měl kněze Rackovu sestru, aby toho požíval, dokud tu jest farářem.

V této době náhodně jsem narazil na Jana Raška v Čelákovicích, ale těžko říci kdo to je.  Pak byli Raškové na Opočensku (Přepychy!). Tam je zajímavý fakt, že tyto končiny a Vožice měli jednoho majitele - rod Trčků z Lípy (1493-1548). Nedohledal jsem žádnou návaznost na pokrevní přízeň žádného z nich.

RAŠKOVÉ  KOLEM VOŽICE

Jan

Prvního koho můžu k vožickým Raškům s jistotou zařadit je Jan jenž se mohl již kolem roku 1525 narodit. Záznam o něm je v soudním zápisu z roku 1578. Podle všeho to byl právě on kdo měl na svědomí přestěhování jeho a tedy i celého rodu z Řemíčova do Janova. Otázkou ještě ale je, že se mohl Rašek skovávat pod příjmím (či funkcí) Rychtář v Janově a to roku 1602. Výkaz z roku 1580 jasně praví, že předešlý majitel vožického statku pan Krištof Voračickej z Paběnic vlastní ve vsi pět lidí (zbylá část patřila k šelmberskému panství). Dle zprávy z roku 1602 to vypadá, že se Raškové z Řemíčova vyměnili s rodem Matějků z Janova. Předem musim dodat, že jde o soudobý pramen. Vše by bylo v pořádku nebýt o osmnáct let mladší zprávy, která se ale vrací až k roku 1600. Jedná se o vrchnostenkou odúmrť respektive odúmrť pro rytíře Joachyma mladšího Španovskýho z Lisova (pokrevní postupy majetku se nemusely do desk zapisovat - stalo se to buďto na sklonku roku 1600 a nebo až začátkem roku 1601 kdy jeho otec rytíř Michal Španovský z Lisova na Vožici a na Pacově umírá přešlo vožické zboží  na něj syna Joachyma) Matějkova gruntu v Řemíčově: Léta 1600 koupil Mategka za 300 kp míšeňských grošů, do důchodu náleželo 175, tak Kateřině díl klade. Zřejmě se tady stále mluví o Janovi Matějkovi, jenž je dokonce psán na dvou gruntech v Řemíčově, ale pak i v Bělči, kde jsou o něm záznamy vletech 1633-1639. Svůj grunt v Běči pak prodává a řemíčovský přechází po roce 1620 jeden na Vavřince snad jeho syna, druhý na Janáka což by měl být taky jeho syn, kde se pak ale i píše Matějka a Kašhuba, který pak šel před 1650 do Bělče). Pavděpodobný potomci Jana Matějky z Řemíčova se později tedy až roku 1654 nazývají Vávra (v BR - Tomáš Vávrů)Janák a zřejmě i Jan Strnad co byl i se sirotky na Janákovskym gruntu v Řemíčově. Proč tedy není v Řemíčově jmenován už roku 1602 Matějka, když už tam tou dobou byl. Že by chyba předchozích zapisovatelů? Přestěhování by muselo proběhnout v údobí 1602 - 1616, kdy grunt v Janově přechází z Jana Raška na Mikuláše a Jiříka Rašků. Jirzik se ke konci roku 1620 ze zápisů o platbách vytrácí a ve třicátých letech 17. věku, tedy v novějším urbáři, se již na gruntu raškovském o něm neni žádná zmínka a je tam pouze Mikuláš.

MIKULÁŠ jinak Mikeß

Mikuláš se narodil kolem roku 1565, jelikož v soudnim spisu z roku 1638 vypovídá, že cestou do Oustějova běžící mezi Trávníkem a polem k Radvánovu lidi s vozy, pěšky jezditi vídával a sám také že jezdíval, že tomu dobře padesáte let jest bez překážky. Tudíž když budu brát ten fakt, že s vozem začel jezdit kolem dvacátého jeho roku, tak by se narodil cca *1565. V době tohoto přelíčení, kdy se dohadovaly strany o cestu jest-li je obecní nebo soukromá, mu muselo tedy být minimálně sedmdesát let. Neví se přesně kdy zemřel a kolika roků se dožil, jisté je, že po něm se ujal tohoto gruntu  Adam Rašek jenž je pak uveden v rule roku 1654. Jestli šlo o Adama Čechotu z "Mely" - z Koutů Dolejších jenž pojmul nějakou ženu z rodu Rašků, jelikož po ní pak přecházejí podíly na jejich tři syny a tak převzal příjmí Rašek, nedovedu nyní řícti.  S jistotou je Mikuláš v pánu k roku 1658 jelikož na gruntě vedle Adama žije i Dorota dcera nebožtíka Mikuláše Raška, která se odstěhovala k tomuto roku, povdavši se za Adama Krejčího řezníka z Bělče. Nebylo to náhodou. Matěj, syn Adamův byl tou dobou řeznickým tovaryšem a cech řezníků, ale i jiné cechy držely vždy při sobě. Trochu mě mate zápis z Bělče, že již roku 1620 tam sedí Mikuláš Rašek..."š" je ale přepsáno na "ž" a nadále se již píšou jeho potomci zkrátka Ražek. Po něm převzal ještě před rokem 1620 grunt Jan Ražek. Ten ale zřejmě pojmul za ženu vdovu po Stanislavu Staňkovi taktéž z Bělče jelikož následovně zakupuje Staňkovský grunt. Však již roku 1636 se o Janovi píše v čese minulém. Poté se objevuje Jiřík Rosol, který řeší staré cedule řezané mezi Janem Buchtelem a Janem Ražkem kde se jedná o vypůjčené pole od tohoto gruntu. Roku 1638 tento grunt shořel...Ražkové se nadále pak již objevují jen v Zadní Střítěži - snad tedy jde o potomky těchto bělečských...nebylo by to nemožné.

ADAM

U Adama nejsou známa žádná matriční data. Jeho datum narození se nechá klást do období 1595-1615. Jeho poslední záznamy jsou ze začátku šedesátých let sedmnáctého věku a tehdy se objevuje důležitý zápis při svatbě jeho syna Jiříka roku 1664, kde je Jiřík psán jako Jiřík syn neboštíka Raška z Janova. Bohužel stará gruntovnice pro obce kolem Vožice se nezachovala a krom několika střípků co jsem porůznu našel nic neodkrývá a nevysvětluje nápadnický sled na gruntu Raškovském. Grunt pravděpodobně po jeho smrti na čas přejímá Jan Rašek, jenž se tam v té době začal objevovat. S největší pravděpodobností jde o světoběžníka Jana se svojí ženou Zuzanou, jenž žili zprvu v Pacově (nejspíš to ale neni on)- již 1649, pak v Borotínku u Borotína, až se vrátili zase zpět. A to v době po smrti Adama. Snad se jedná o syna Mikuláše Raška, netuším. Ještě by mohl být držitelem Adamův syn Matěj, který se roku 1665 v Janově vyskytuje, ale těžko říci. Spíš si myslim, že ne, jelikož Matěj byl řezník a šenkýř a ktomu se vydal napříč panstvím. Jeho cesta je dobře mapovatelná od roku 1677 a to z Měšic do Košína a přes Nasavrky skončil nadobro tedy po roce 1685 v Oldřichově, kde nakonec i sám roku 1698 nachází místo posledního odpočinku. Zároveň on dal základ Oldřichovské linii.

MARTIN

Zdá se, že Raškovský grunt v Janově přešel mezi lety 1681-1685 na nejmladšího ze synů Adama Raška a to na Martina, jenž se tou dobou začal v zápisech uvádět jako sedlák janovský. Ovšem zase podle gruntovní knihy by to bylo roku 1690, kde se uvádí, že v tomto roce byl tento grunt přišacován Martinovi Raškovi po jeho otci Adamovi, za sumu 108 kop míšeňských grošů...V každém řípadě od této doby je stoprocentním držitelem jejich rodového gruntu v Janově.